Příběh o tom, jak se nakupování na internetu stalo ALL-IN-ONE zážitkem

Je to úžasné, když si při zakoupení zboží na internetu, koupíte nejen zboží, ale i nevšední zážitky při doručování vámi zakoupené věci, které vám dopravní společnosti poskytují zcela zdarma v ceně dopravy.

Bude to už možná patnáct let, co jsem poprvé objednal a posléze obdržel svoji první objednávku přes internetový obchod (e-shop). Už si ani nepamatuji, co jsem to tenkrát objednával. Na co ovšem nikdy nezapomenu, je reakce rodičů kteří na mě tehdy koukali, jako na blázna a nedokázali pochopit, že jsem tak "hloupej“ a objednávám si něco, co jsem ani neviděl a ani jsem neměl možnost si na to sáhnout. „Co když v tom balíku bude kamen?“ ptali se tehdy rodiče. „Tak jsem si pořídil nejdražší kamen v historii celého našeho rodu“ odvětil jsem tenkrát. Naštěstí tehdy kamen nedorazil a od té doby, já a dokonce i moji rodiče, nakupujeme přes internet celkem pravidelně.

Za těch patnáct let se tento způsob nakupování v ČR tak rozšířil, že kromě pár výjimek, neznám snad dospělého jedince, který by alespoň jednou nekoupil nějaké zboží přes internetový obchod. Dokonce se i vyselektovaly dřívější podvodné e-shopy a opravdu se už dnes skoro vůbec nestává to, že by vám byl doručen kámen nebo cihla místo objednaného mobilního telefonu.

V tomhle ohledu se e-shopping v ČR opravdu rapidně zlepšil. Co se ovšem skoro vůbec nezlepšilo, je způsob doručování vašeho zakoupeného zboží, ba dokonce naopak. Přijde mi, že se to v posledních letech čím dál více zhoršuje. Občas je to opravdu exkluzivní zážitek, když vám Česká pošta, DPD či PPL doručuje vaši zásilku, ale chyba není pokaždé jen na straně přepravce, občas zablbne i lidský faktor na straně prodejce.

Skromný výčet nejúsměvnějších zážitků s doručováním objednávek zboží z internetu:

• Koncem loňského roku se můj bratranec rozhodl trochu obnovit výpočetní techniku ve své kanceláři. Oslovil mě, abych mu tedy doporučil adekvátní stolní počítač a dva notebooky. Vybral jsem tedy stroje, které se mi zdaly rozumné, zaslal jsem tedy nabídku bratranci. Bratranec byl spokojený a tuto nabídku odsouhlasil, jelikož se jednalo o nákup do firmy a byla to větší zakázka, objednali jsme zboží u společnosti, která je na trhu více jak patnáct let a máme s ní dobré zkušenosti. Fakturu jsme chtěli samozřejmě vystavit na bratrancovu firmu a chtěli jsme také platit přes bankovní účet. Problém nebyl žádný, bratrancovi přišla zálohová faktura, kterou ještě ten den uhradil. Do dvou dnů bylo zboží odesláno na adresu. Na adresu, která byla uvedena jako doručovací. Bohužel zde zafungoval lidský faktor a slečna, která vyřizovala objednávku, zaměnila adresu doručovací za fakturační. Takže v termín doručení byl balík obsahující dva notebooky a jeden stolní počítač, předávám místo v plzeňském kraji, na mé adrese, jedné postarší paní v Praze. Proč se o tom tak složitě rozepisuji?? Přestože paní balík odmítala přijmout, odůvodňovala to pochopitelně tím, že si žádný balík neobjednala a že jí je jedno, zda je balík placený či ne. Doručovatel od DPD byl tak neodbytný, takže nakonec náš balík za 60 tisíc korun přijala. Jediné štěstí bylo, že se doručovatel trefil zrovna na paní, která byla známá mého bratrance, v domě kde je evidováno sídlo asi 50 firmiček a společností je opravdu štěstí, že se trefil na tu jedinou správnou paní, která na konec zkontaktovala mého bratrance. Díky ní jsme zjistili, kde balík vlastně je. A to, co si musely vyslechnout slečny na call centrech jak u dopravce, tak i u prodejce, to bych nepřál nikomu z vás. Ale o to vlastně ani nejde. Jde o to, že dopravcům je úplně jedno, co a za kolik a hlavně komu doručují, hlavní je, že zásilku doručili, že nejste adresátem zásilky??? To je vůbec netrápí. Podstatou je zásilku doručit.

•  Opět se jedná o příběh, který zažil můj bratranec a já nejsem jeho součástí, ale tento příběh mi byl důkladně popsán a převyprávěn. Myslím, že se také odehrál v loňském roce, stejně jako příběh předchozí. Bratranec si objednal do svého obchodu stroj na automatické čištění bot. Mašinka, která stojí asi sto tisíc korun, do této mašinky hodíte určitou částku a za 5 minut jsou vám vráceny krásně vyčištěné boty. Stroj tehdy myslím doručovala přepravní společnost PPL. Paní, která měl ten den službu v obchodě si musela odskočit na záchod a jelikož, byla v ten den v obchodě sama, musela na 5 minut zavřít. Zákon schválnosti tehdy zafungoval na jedničku, protože zrovna ve chvíli, kdy odešla na záchod, přijela zásilka. Pan doručovatel chvilku klepal na dveře obchodu a asi po minutě klepaní, zašel do vedlejšího obchodu a zásilku nechal prostě tam. Balík za sto tisíc korun, který byl samozřejmě hrazen převodem z účtu, byl opět v cizích rukách. Nebudu vám dále líčit to, co se dělo dál. Na konec byl balík, opět za pomocí paní Štěstěny předán do správných rukou, ale byl to prý tehdy boj.

• Tento zážitek není opět můj, ale mého velmi dobrého známého. Je to asi pět let, co mi vykládal, jak mu domů místo objednaného fotoaparátu za 12 tisíc korun, přišel balík z 25 kily granulí pro psa. Ano opravdu to bylo 25 kilogramů granulí. Tehdy nechal doma peníze své mamince, které samozřejmě neřekl, co si objednal. Jen jí řekl, že mu má přijít domů balík za 12 tisíc korun. Opět zde zafungoval lidský faktor, který je v jistých situacích opravdu zničující. Použil bych zde tvrzení jiného mého známého, který říká:  „zážitek nemusí být pozitivní, důležité je, aby byl intenzivní“. Granule mu nakonec byly asi po půl roce vyměněny za peníze. Byl mu nabízen fotoaparát, kupodivu už ho od této společnosti nechtěl.

Česká pošta

Doručovatel, který musí být uveden zvlášť, protože je to typ přepravce, který prostě musí mít vlastní kategorii zážitků.

 Jistě se vám už také několikrát stalo, stejně tak jako mě, že balíčky od české pošty často chodí rovnou na poštu, i když si objednáte přímo do ruky. Přestože vy doma v dobu doručení jste, místo balíčku do ruky dostanete kartičku do schránky, ze které se dozvíte, že jste nebyli zastiženi a že si svojí zásilku máte vyzvednout na poště.

Další zvláštností je doručování balíčku českou poštou z Prahy oproti doručování zásilek z ostatních koutů naší vlasti. Nevím jak je to v situacích, když si zásilku objednávají Pražané do svých domovů, ale já má zkušeností s tím, že služba doručení zásilky do 24 hodin trvá místo 24 hodin většinou tak 72 hodin. A když si tu samou službu objednám z druhého konce naší země tedy z Moravy, není takřka nikdy problém.

V poslední době jsem se také stal "čestnou“ podatelnou české pošty. Mám souseda, který objednává častokráte věci z internetu a to ať už z klasických e-shopů nebo internetových bazarů. Vždy mu zásilka přijde českou poštou, vždy je bez dobírky a vždy jí přebírám já. Je to tak třikrát v týdnu a to je opravdu trochu otravné. Takže jsem si se sousedem nim promluvil a on slíbil a také mi několikráte ukazoval, že si balíky objednává vždy na poštu. A i přesto doručovatelé na vsi doručují sousedovy zásilky nejprve mně. Rozhodl jsem se proto zavolat na poštu a výslovně jim řekl, že si nepřeji, aby mi byly doručovány sousedovy zásilky. Po podepsání asi desetistránkového dokumentu v pěti různých verzích byl asi měsíc klid. Po měsíci klidu jsem stal opět neoficiální podatelnou české pošty.

Jaké jsem si vzal ponaučení ze svých zážitků s nakupováním na internetu a následnou dopravou svých objednávek??? Nikdy neplatím zboží předem, i kdybych měl mít doma 250 tisíc korun. Nikdy nepoužívám způsob dopravy Českou poštu, pokud se tedy jedná o internetový obchod, který sídlí na území města Prahy. A nikdy neotvírám, když vidím před domem stát balíkové pošťácké auto a nejsem si stoprocentně jistý, že přivezl balík pro mě.

Máte i vy podobné, ALL-IN-ONE exkluzivní zážitky s nakupování přes internet??