Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zastávka na znamení

20. 06. 2017 9:01:39
Co všechno se může stát, když kluk z vesnice vyrazí pracovat do velkoměsta a zapomene si vzít sebou příručku Sedlák ve městě a kostku cukru, aby ho nekopla tramvaj??

Až do svých 22 let jsem žil na maloměstě. Pracoval jsem jako každý druhý, měl jsem celkem slušnou práci za relativně slušné peníze. Koncem roku 2008 i na mého chlebodárce dopadla ekonomická krize a já jako nejmladší zaměstnanec firmy dostal k 31.12. výpověď. Být veden na pracovní úřadě, nebylo metou, na které bych chtěl dlouhodobě přetrvávat. Začal jsem hledat zaměstnání a to i mimo náš region. Díky pomoci svého švagra, se mi povedlo sehnat práci v Praze. Takže nebránilo nic tomu, abych od března roku 2009 nastoupil do nové práce.

Měl jsem trochu obavy z toho, jak se za člením do nového kolektivu a hlavně z toho, jak budu cestovat do nového zaměstnání. Paní štěstěna mě nenechala na holičkách, bydlel jsem asi 15 minut od práce, což bylo asi zhruba 6 zastávek MHD, prostě štěstí, pracoval jsem od šesti hodin ráno a bohatě mi stačilo, abych stával ve čtvrt šest, takže takřka ideální stav. První den mě do práce odvezl švagr, vše mi ukázal, já si vyfasoval všechny potřebné pracovní pomůcky, prodělal jsem všechny možné i nemožné školení a bylo. První den v práci u tekl jako voda a po ukončení pracovní doby, byl čas vyrazit domů. Věděl jsem, na jaké zastávce mám nastoupit a pochopitelně, kde mám i posléze vystoupit.

K mé smůle jsem první tři dny nastupoval i vystopoval společně z nějakým jiným spolucestujícím. Zlom přišel v pátek ráno při cestě do práce, do autobusu MHD jsem nastoupil stejně jako každé jiný den, nikdy jsem si nesedal, na tu chvilku to nemělo cenu. Když se autobus blížil k zastávce, která byla cílem mé jízdy, všiml jsem si, že vedle mě nestojí pán, který každé ráno společně se mnou, jako jediný vystupoval na této zastávce. Zastávce, jejíž název jsem právě zaslechl nad hlavou a v tu samou chvíli pozoruji, jak autobus míjí zastávku a pokračuje směle dál ve směru jízdy. Do hlavy mi ihned naskočil kolotoč otázek: „Co ten řidič blbne?? Proč nezastavil??? To si nevšiml, že je tady také zastávka???“ Po asi 10 minutové jízdě se autobus i se mnou blížil k další zastávce. Z reproduktoru se neozval hlas ženy, která namluvila zřejmě všechny názvy zastávek v celé Praze, oznamujíce další zastávku. Více jsem s pozorněl a asi i díky tomu jsem zaslechl dodatek za názvem zástavky, která se právě blížila "ZASTÁVKA NA ZNAMENÍ“, jaká zastávka na znamení, co to je??? Blesklo mi rychle v hlavě a také jsem si uvědomil, že něco podobného jsem zaslechl také za názvem zastávky, na které běžně ráno vystupuji. Na této zástavce vystupovalo více lidí a tak jsem tedy vystoupil i já a rychlou chůzi, kombinovanou občasným popoběhnutím jsem přišel ve čtvrt na sedm do práce.

Kolega v práci už na mě čekal. Ihned si ze mě začal dělat srandu, zda jsem se nadýchal přes noc tolika čerstvého pražského vzduchu a usnul tak tvrdě, že jsem nemohl ani ráno vylézt s postele či jsem si našel už nějakou "babu“, která mi nedala celou noc??

Když jsem mu vylíčil, co se vlastně opravdu stalo. Kolegovi se ještě více rozjela ústa od ucha k uchu a začal se tak nahlas a srdečně smát, že se až zalykal.

Když se asi po desetiminutové intenzivním smíchu uklidnil, vysvětlil mi, co to znamená "ZASTÁVKA NA ZNAMENÍ“. A já si v tu chvíli připadal jak největší blbec pod sluncem. Nevím, proč mě to tenkrát nenapadlo, podívat se po autobuse a přemýšlet víc o tom, k čemu slouží to tlačítko na dveřích nebo na sloupku vedle dveří.

Dnes už vím, co znamená "ZASTÁVKA NA ZNAMENÍ“. A beru to jako další životní zkušenost, i když trochu draze zaplacenou. Můj kolega byl hrozná drbna a já věděl, že do oběda bude o mém cestování v pražské MHD vědět celé firma.

Kolega nezklamal, dokonce trochu i překvapil. Nebylo ještě ani deset hodin dopoledne a už jsem měl první ohlasy na své cestování na talíři.

A toto menu jsem měl na talíři ještě notnou řádku týdnu, možná i měsíců.

I po několika letech, když jsem přišel do práce pozdě, protože jsem opravdu zaspal, zazněla otázka: „copak, ty jsi zase přejel ZASTÁVKU NA ZNAMENÍ??“

Autor: Jiří Havlíček | úterý 20.6.2017 9:01 | karma článku: 24.98 | přečteno: 1090x

Další články blogera

Jiří Havlíček

Kafe, cigárko a muzikoterapie...

Každodenní raní rituál, bez kterého nejsem schopný nastartovat nový den. Půl hodinka klidu a míru pro nabití potřebné uklidňující energie pro celý den s dobrou kávou, zapálenou cigaretou a sluchátky na uších.

4.7.2017 v 9:10 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 281 | Diskuse

Jiří Havlíček

"OPRAVKY“ – po patnácti letech se opět budu učit na reparát

Dnes ráno jsem si to uvědomil, jaký je to paradox, když bývalý propadlík bude po patnácti letech, připravovat jiného propadlíka na reparát. Ta by koukala, má tehdejší prázdninová paní učitelka, co.......

30.6.2017 v 8:32 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 444 | Diskuse

Jiří Havlíček

VIP tarif za nejnižší cenu…příběh o neomezující ceně tarifu za neomezeném volání

Nemusíte vlastnit firmu ani být vlastníkem dvaceti mobilních čísel. Pro získání příznivé ceny tarifu u vašeho mobilního operátora opravdu bohatě stačí, když pochopíte, jak funguje systém a nebojíte se používat svá ústa.........

29.6.2017 v 7:45 | Karma článku: 26.09 | Přečteno: 2081 | Diskuse

Jiří Havlíček

"Z cizího krev neteče“

Nikdy mě nenapadlo, že v životě uvidím přímo na vlastní oči, jak se může stát z nevýrazného "šetřílka“ nenažrané monstrum, které postrádá jakoukoliv známku soudnosti.

28.6.2017 v 7:53 | Karma článku: 27.33 | Přečteno: 1180 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jakub Kunčický

Setkání

Výhled na celé město mu zakrýval nízký živý plot. Světla ubývalo a on se ze všech sil snažil dočíst poslední odstavec. Nebyl to ledajaký příběh, nýbrž životní příběh úspěšnějšího muže, než byl on sám - a slunce skoro zapadlo.

17.10.2017 v 22:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 | Diskuse

Jan Svoboda

Sabbatical aneb přestávka v kariéře - den kdovíkolikátý

Stonáme. Učení jsem vzdal. Zvládli jsme návštěvu rodičů. Plenky a vypité láhve stabilně přibývají. Jsou dvě tři rodičovské sklenky denně ještě ok a další střípky ze života na prodloužené dovolené.

17.10.2017 v 21:17 | Karma článku: 4.14 | Přečteno: 104 |

Kristýna Burgerová

Deset důvodů proč nenávidím Londýn

Když je člověk unavený Londýnem, tak je unavený životem - je tam všechno, co můžete od života chtít. Samuel Johnson

17.10.2017 v 8:56 | Karma článku: 25.98 | Přečteno: 991 | Diskuse

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 216 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 361 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 901

Jsem člověk, který se snaží přetrvat co nejdéle v tom stavu. To to je informace, které by měla stačit k dosažení potřebných 100 znaků :-)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.