Jednooký "Ajťák" mezi slepými

„Nechcete rozsvítit??“ Toto je pravidelná otázka, když někam přijdu opravovat osobní počítač či notebook.  A to bez ohledu na to, zda rozebírám počítač, nebo jen koukám na dostatečně nasvícený monitor notebooku či počítače.

Už jako malý kluk jsem dostal do vínku dva ne(dary). Jedním je povahová vlastnost a to druhé je oční vada, která se v naší rodině dědí už po několik pokolení.

Narodil jsem se začátkem dubna, takže dle znamení zvěrokruhu se hrdě řadím mezi SKOPCE. My berani máme spoustu vlastností, které přímo charakterizují naše znamení. Tedy to, proč jsme berany. U mne to na plné čáře vyhrála tvrdohlavost, která jde společně ruku v ruce se zarputilostí. Charakterové vlastnosti, které vám dost často ulehčují život, ale občas také velice znesnadňují, hlavně tedy lidem ve vašem okolí.

Asi by bylo dobré zmínit, co že to vlastně mám za oční vadu? Dystrophie oční rohovky. Podstatou této choroby je to, že přes mojí rohovku neprochází světlo tak, jak by mělo, a proto vidím rozmazaně a na vzdálenost větší jak 20 centimetrů, takřka nevidím. Což pro člověka, který opravuje počítače a potřebuje dobře vidět, není dvakrát dobrá pracovní výbava, obzvláště když na jedno oko nevidíte vůbec nic a na druhé oko do 20 centimetrů. Tak proto jednooký "Ajťák“.

Pravděpodobně vás napadlo, jak je možné, aby takhle slepý člověk mohl opravovat počítače?? Odpověď je prostá a jednoduchá: „Já to prostě CHCI“. A jistě sami moc dobře víte, že když člověk opravdu něco hrozně moc chce a je schopen tomu, co chce podřídit takřka cokoliv, výsledky se jistě dostaví.

Doma mě vždy vedli k tomu, že nic není zadarmo. A že pečení holuby sami nelétají do vašich úst. Je to pravda, která pravdou navždy zůstane.

Mohl bych sedět doma, nic nedělat a říkat si tohle nemohu a tamto nemohu. Jen kvůli tomu, že blbě vidím? Dost zoufale řešení. Lidský život je na tolik krátký, abych si ho mohl dovolit "profňukal“. Občas je to opravdu náročné a vždy nemáte optimistickou náladu. I přesto je třeba zatnout zuby a neházet flintu do žita.

Někdy je to až komické, myslím tím reakce lidí, jejichž počítače a notebooky opravuji a oni mě vidí poprvé při práci. Většinou je předem upozorním na to, aby se nedivili tomu, až budu takřka nosem olizovat monitor jejich stroje. Náhradní díly, které kontroluji,vždy fotím a prohlížím si je v mobilu, kde si je zvětším, abych je mohl lépe kontrolovat. Většina lidí pouze s otevřenými ústy pozoruje, to co dělám a jak to dělám. Často jasně cítím ve vzduchu jejich přibývající zděšení, o kterém vím. A abych řekl pravdu, celkem mě to těší. Protože já přeci znám své kvality a vím, co dovedu. A také jsem už jsem pár desítek počítačů opravil, ale to ti lidé nevědí. Je krásné pak vidět úlevu v jejich očích, když opravovaný stroj rozběhnu a on funguje.

Baví mě věci opravovat. Občas to prostě nejde, s tím se musí počít, ale ve většině případech se to povede a opravený kus opravdu funguje.

A co je na tom všem nejúžasnější?

Pocit, který se do vás vlije vždy, když si uvědomíte, že slepý člověk chodí ulehčovat zdravým, vidícím lidem jejich život. To není zase tak zlé, že??? Dokonce si kladu sám sobě otázku: „ Tak kdo je tady ten, kdo je slepý???

Za ty léta jsem se naučil fungovat takovým stylem, že takřka nikdo, kdo mě nezná opravdu osobně, na první pohled vůbec nepozná, že ten chlap, co stojí proti vám, vás buď hnedle nevidí, nebo má problém rozeznat, zda jste muž či žena.

Přátelé, který mě znají už hodně dobře, si občas dovolí i na můj účet vtipkovat, tedy co se týče mé slepoty. A já jsem za to moc rád, protože mě díky tomu dávají najevo, že mě berou jako plnohodnotného člověka a sobě rovného. A to je přeci fajn.

Jeden můj hodně dobrý kamarád si ze mě dost často dělá legraci a ptá se mě: ,,zda vidím ten jeho počítač???" Odpověď zní vždy stejně: „nevidím, ale opravím Ti ho“. A nikdy nezapomenu přidat poznámku o tom, že u opravování počítače není důležité vidět. Stačí, když člověk není negramotný a občas použije mozek. To ho vždy naštve a mě celkem slušně pozvedne ego i dobrou náladu, a to minimálně o dvě stě procent.

Být plnohodnotně fungujícím člověkem, který si jen tak před něčím a nikým nesedne na zadek. A dokonce má i často navrch,tedy oproti těm zdravým jedincům. To je silně motivující a povzbuzující faktor, který mě opravňuje si myslet, že jsem opravdu "jednookým Ajťákem mezi slepými"