Když v pražs. tramvajích zavedli cvak. lístky, v Plzni to nebylo. Vlezly jsme s kamarádkou do pražs.tram. a já tu 1 Kčs narvala do oné kasičky. Celá tramvaj zařvala smíchy a my dvě "očividné venkovanky", vypadly hned příští stanici. Zlomené v pase záchvatem smíchu...)))

Nejen zastávka na znamení. Ale i zádrhel s jízdenkami nebo zónami v cizích městech a zemích nesnáším. Kde koupit, kde cvakat, jak se dostat dovnitř nebo ven? I jízda vlakem s různými způsoby otevírání dveří, případně hledáním přípoje (už jste někdy jel vlakem, kdy půlka jede do jednoho města, zatímco druhá se někde odpojí a jede do druhého?) Doprava je jedno velké dobrodružství. V MHD je alespoň ta pěší vzdálenost menší než u rychlíku :-)

Já takhle jela jednou zrychleným vlakem do Bučovic. Problém byl, že zrovna tam nezastavoval. Já před zraky plného vagónu vstala, oblékla si kabát a čepici, vzala bágl a šla ke dveřím. Když vlak minul nádraží, tak mě spadla čelist, nechápala a navíc se musela potupně vrátit mezi nejméně 30 zírajících jedinců a dělat, že jsem se chtěla jen tak protáhnout :-) :-) :-)

Nic si z toho nedělejte, můj kamarád, již pár let šedesátník, městskou dopravu používá pouze k cestám z hospody v místě svého dřívějšího bydliště nebo pokud má auto v servisu. Při své první cestě z hospody domů zaslechl tu hlášku o stanici na znamení, leč zvolil to druhé tlačítko. To je něco jako záchranná brzda ve vlaku. Takže nejen přespolní se neorientují, ale i rodilí Pražáci.

MHD je krutá záležitost. A o cestách z hospody hromadnou dopravou bych mohl napsat další blog. Každopádně díky za reakci na článek :-)